to se prostě musí zažít....;-))))

pamatuju se jak jedna kamarádka, která z bandy měla první a docela dlouho jediná dítě, řekla na naše pitomé dotazy: jaké to je?? DÍTĚ PROSTĚ NEVYPNEŠ, chceš si dát kafe, sedneš si, dáš si nohy na stůl, dáváš si hrnek k puse, už cítíš vůni a.......a někde se ozve dítě, které nutně něco potřebuje. - hodně často jsem na ni myslela ;-)) měla pravdu a tenkrát bezdětná jsem si prd uměla představit..

Je to starost, práce, únava, někdy se taááááák nechce nic......ovšem je to taky zábava, ty ksichtíky, ty vylomeniny, to pohlazení, to přitulení, rozumování, dospívání... Mě to teda sakra stojí za to...