Mě všichni strašili, jaká je to hrůza a zodpovědnost a jak to převrátí život... takže sem si představovala že mi osobní život narozením dítěte definitivně končí. Ale vůbec ne. Prostě jaký si to uděláš, takový to máš. Jako zase to platí vocaď pocaď, pokud máš dítě raubíře a pořád se domáhá pozornosti, to je těžký. A pak je to všechno o prioritách, jako můžu doma škrobit záclony a dečky a žehlit ponožky a stát celý nedělní dopoledne u plotny aby byl "sváteční oběd". Ale fakt du místo toho radši ven, nebo večer zajdu na pivo. A je mně dobře. Jsem smířená s tím, že nebudu nikdy Hospodyňka roku, ani nebudu nejlepší rodič, ani nejlepší manželka ne, ale mateřství mě nijak nenasírá v tom smyslu, že by to výrazně narušilo běh mýho života a vzalo mi to svobodu a zábavu. To já se zase nenechám dostat do fáze, kdy bych byla nasraná, že sem se obětovala.