U nás občasné plácnutí nefungovalo, syna to prostě neodradilo od toho,aby danou věc udělal např. zapínal reprosoustavu (krásně blikala a rachtala :)), byl to takový můj první "výchovný" pokus s plácnutím přes ruku, dostal pár krát, jednou fakt bolestivě, protože mi už vytekly nervy, že nereaguje...výsledek byl jen ten, že řval jak tur, pozvracel se a za půl hodiny šel mačkat znovu. Až manžel udělal zábranu z plastu a byl klid. Od té doby jsem si to takto párkrát otestovala, plácnutí na ruku, aby nesahal na horká dvířka od trouby nebo na zadek, že nezastavil u silnice podle mne nikam nevedou, stejně si to dítě další den neřekne: nebudu te´d utíkat na silnici, nebo mně zase máma plácne na zadek (si myslím já). Za mne plácnutí jen v momentu, kdy mi ujely nervy a bylo to spíše moje selhání než cokoliv výchovného, ale na druhou stranu nemyslím, že by z toho dítě mělo nějaké trvalé následky. U staršího jsme to pak i vždy probrali, proč mi ujely nervy atp.Takže ze mne spíše předcházím situacím, trvám na tom, jak se kde chodí za ruku, odnáším od nebezpečných míst a preventivně je zabezpečuji a postupně vysvětluji a vysvětluji....čeká mne to za chvíli s mladším, tak jsem zvědavá :)