moje kamarádka jednou prožitek z deprese popsala tak, že je to jako koukat na svět přes černý brýle- jíst ti nechutná- jíš,ale necítíš to jídlo, pít ti nechutná, i na párty jenom tak stojíš a vnímáš jenom temnotu, jako mozkomorové z Harryho Pottera- jako kdyby ti vysáli všechnu radost a ty už nikdy neuvěříš, že bys mohla ještě cítit štěstí. Nejsi to ty, je to ta nemoc, která ti brání prožívat štěstí a vztahovat se k lidem, nemůžeš za to.

Moc hezky se vyjadřuješ, dovedeš to pěkně popsat s náhledem, což je moc dobrá věc a zvyšuje to podle mýho názoru šanci na lepší průběh nemoci. S léky se bohužel musí experimentovat a člověk je holt v pr...dokud se nepřijde na tu správnou kombinaci. Jestli ale cítíš takovej propad, že máš myšlenky na sebevraždu, musí tě někdo vidět hned. Tady může pomoct terapie jedině až zaberou léky, teď všechno vnímáš přes závoj nemoci a psychoterapeutovi ani nemůžeš věřit. Vytiskni si to, co jsi napsala v úvodu a ukaž to svýmu psychiatrovi, kdyby se ti špatně vyjadřovalo. Popros manžela, ať tě zítra k doktorovi zaveze, nic mu nevysvětluj, ale jeď. Moc ti přeju, aby ti bylo líp.