Ne klepadlech, betonových krytech na popelnice a vůbec na ulici jsme vyrostli. Byla to neskutečná svoboda, prakticky nikdy nuda. Banda dětí, které si vymyslí hru a jsou překvapené, že musí už jít domů.
Jedno kde, v Ostravě, v Praze, kdekoliv. Je mi líto, že moje děti to nepoznají.

Opatrně pouštím děti před dům, kde se jim nic nemůže stát, krom odřeného kolena, ale jsem ve střehu.

To nejlepší je svoboda a lítačka kolem baráku, aniž by máma stála za zadkem.