fakt ji nenuť chodit tam kde ji to evidentně otrávilo. Já jsem chodila na kytaru 5 let a pak jsem s tím sekla (teda půl roku jsem doma probrečela aby mě nechali naši odejít ze ZUŠky, taky víceméně kvůli učiteli). Naši se vztekali že proč jsem tam teda chodila když už nechci - ale to je mi logika. Jak jsem měla vědět, že když mě něco na začátku bavilo, že mě to bude bavit nafurt? Kytaru jsem odložila skoro o 10 let, ale letos jsem začala zase krapet brnkat a vida - ono to jde (stačí si ostříhat nehty
). Stejně tak ježdění na koni - chodila jsem 3 roky, po prvních závodech jsem s tím "sekla" (pravda, začli se do toho motat chlapi a nějak nebyl čas na všechno najednou). S chutí si ještě dneska zajezdím, neříkám že jsem hvězda či sportovec, ale nebojím se a vím jak do toho.
Ber to tak jako že základ jsi jí dala, a ten tam bude. Jestli se teď rozhodne dělat něco jiného, nebo nedělat nic..... myslím že na to má nárok, život je změna. Pokud jí to podáš stylem "když najdeš co by tě bavilo, vynasnažím se ti ten kroužek zafinancovat, ale neber to tak že když si nic nevybereš, dostaneš peníze na ruku místo toho" - aby viděla že snahu máš nicméně ji nebudeš nutit, ale taky aby viděla že tím "nicneděláním" nevydělá