Tenhle časosběrný dokument už jsem viděla před lety a říkala jsem si,jak někdo může takhle zahodit svůj život.
Ona byla celkem šílená od začátku dokumentu. Taková mouchy snězte si mě. Kam mě postavíte tam mě najdete. Dejte mi úkol a já ho udělám,ale proboha nechtějte po mě,abych sama něco vymýšlela a dělala. To jejich manželství asi nemělo šanci od začátku,protože oni spolu vůbec nebyli a ani se nesnažili najít si nějaké společné koníčky a vztyčné body. Pravdou,ale je,že za komančů se tak prostě žilo. Ještě moje ségra měla hrůzu z toho,že se v 18 nevdá a bude považovaná za divnou.Dneska se i těhotná holka může rozhodnout,jestli chce nebo nechce dítě a nebo jestli chce či nechce žít s otcem dítěte. I tenkrát se mohla rozhodnout,ale bylo to fakt složité. Kdejaká baba z nějaké komise jí říkala co má a nebo nemá dělat a společnost se na ní dívala pomalu jako na malomocnou. Dnes už naštěstí žádné trapné komise plné bab a dědků nemáme.
Abych to shrnula ta Zuzana byla fakt tragédka,která si zničila svůj život a citovým vidíráním se snažila ničit ho i dětem. Ani se nedivím,že se Stanislav rozhodl jít o dům dál,když se měl dívat na takovýhle otrávený ksicht den co den.