Taktéž, ale pokud mne manžel požádá. Viz... "zvoní mi mobil, vzala bys to, kdo volá????"

"nevím, bloknutý číslo"
"vezmi to, prosím"...

No tak to vezmu a první, co chrlím je že se představím..., pozdrav a omluva manžela (protistrana nemá šanci se ani nadechnout ). Proč? Protože prostě... může volat kdokoliv. Takže nechci vědět??? Ne, mně připadá divný brát cizí mobil, i když je to manžel, pro toho volajícího, jak když ho lustruju.....

Jsem háklivá i na své soukromí. NAPROSTO NESNÁŠÍM LUSTRACI mé kabelky. Ani od dětí. Takové to "jééééé, mamííí, cos nám přinesla???" to je jasné, co se týče tašek nákupních. Kabelka je TABU i pro děti. Stejně tak manželův prádelník pro mne, můj pro manžela... a vzájemně mobily, kapsy, maily, skříně, kabelky, peněženky, dětské deníčky - děti mají šuple, do kterého nevlezu, ani kdybych tu chcíplou smrdící krysu nenašla nikde jinde

Ono to asi zní dost tvrdě, možná to cítím podobně i proto, že nás tu zatím ještě žije hodně na jednom místě... nevím. Nečiním jiným to, co nesnesu sama.