Normálně je pozvu. Řeknu, kdy je oslava. Můj otec mi dává peníze, ale nikdy nezkoumá, co jsem koupila a zda vůbec něco. Tchýně většinou něco koupí. Ona je výborný pozorovatel, takže si zapamatuje, když třeba mezi řečí říkám, že děti něco potřebují a někdy dá peníze. Taky se pak neptá. A někdy když je to maličkost, tak dá dárek a ještě peníze.
Nebo když třeba dcera chtěla ve třech letech skluzavku, tak mi na ní prostě přispěla.