To je problém. Poznat, kde je ta míra. Manžel pije, tak dvakrát týdně jde do hospody, ale pak prostě neví, kdy přijít. V noci vůbec nechodí dom, celý to prosedí v hospodě. Odejde třeba v pět odpoledne a přijde druhej den ráno. Pokud nesežene nikoho, kdo by s ním na pivu seděl, sedí tam sám. Do toho si domů tahá lahváče. Sere mě to už tak, že bych od něho odešla, kdybych mohla. Když je ožralej, stydím se za něho a rači s ním nikam nechodím. Pokud jedem někam na chatu, musí mít sebou hlavně piva, pak pije přes celej den. Několikrát sem mu řekla, že by se měl léčit, ale on problém nemá. Já ho mám přece. Moje okolí taky problém nemá. "Jenom ho nech, ať si to pivko dá.." Občas je tak ožralej, že usne doma na zemi, ani se nedohrabe do postele. Fakt skvělej život. Na druhé straně si říkám, jestli nejsu prostě hysterická, že možná to není tak hrozný... a všichni říkají, že to je normální... nevím. Mně to nepřijde normální. Když někdo fetuje, všichni mají oči navrch hlavy, ale když někdo chlastá, tak se přece jenom "baví". Takže já sama u sebe nevím, mě to vadí, dost, ale když se všichni okolo tváří, že hysterčím, tak si říkám... třeba mají pravdu. Takže mám stejnou otázku jako ty :)