Chápu. Říkala jsem si něco podobného, i když ne tak intenzivně asi. Pak to těhotenské hormony utlumily a vzpomněla jsem si na to zase těsně před porodem. S každou další kontrakcí byla moje panika větší, porodní asistentka tomu nasadila korunu blbými kecy, manžel sice podporoval, ale strach zůstal. Teď čekám druhé a zatím se nebojím. Před porodem ještě zvážím přítomnost duly nebo známé PA. Ale hlavním bodem zlomu bylo asi to, že jsem dostala informace o přirozeném porodu. Sama si netroufám na porod doma, ale vřele doporučuji kontaktovat někoho, kdo o tom něco ví, a jen si s ním povídat. Zjistíš, že mateřství je velice přirozená a pudová věc, a pokud budeš poslouchat své instinkty a budeš mít u porodu někoho, kdo tě v tomto podpoří, bude to ok. Ta bolest je toho součástí, i obavy jsou normální, ale nenech se tím pohltit, byla by to škoda. V lednu budu moct napsat, jestli jsem to já dokázala nebo ne