No já z toho tenkrát byla docela v šoku, to byl rozruh po porodnici, přikvačila tam celá rodina, to si umíš představit. Docela mě zarazilo, že nebylo matce umožněno, aby tam zůstala, prý příkaz primáře, protže porušila vnitřní pravidla nemocnice. A oni tam tedy dost hulákali, ale nic nevyřvali. Policie je vypoklonkovala, dítě zůstalo. To je můj zážitek, ani mě nenapadlo pochybovat, že je zákon někde jinde. Už se tedy vidím, jak mám po porodu sílu a energii si vyhádávat odchod domů.
Já tedy za ten týden pobytu zažila, vedle nás v inkubátoru ležel chlapeček, taky Rom, nerozený 32.týden, mi na tu JIPku všichni ve sterilním, převlíkali jsme se do plášťů, jeho matka šup zahulit do konzumu a pak v tom pyžamu šup k těm nemocným novorozencům. Druhý den už nepřišla kojit, že prý je doma na propustku a sestry, že prý takové znají, že ta už se nevrátí, to mi taky hlava nebrala, jak to jako myslí. A ona už se fakt nevrátila. Nechala tam to nedonošeˇnátko samotné, jmenoval se Péťa, až ho sestry vypiplaj, tak prý pošlou doporučený dopis, že je dítě připraveno k vyzvednutí. Buď si pro něj přijdou nebo jde do kejeňáku. Jak to dopadlo nevím, šli jsme domů dřív, ale zážitek úděsnej.