Potkala jsem hezké dítě, vážné, snivé, nereagovalo jako jiné děti. Jeho matku i příbeh zběžně znám,diagnoza není důležitá, tak jsem pobyly na dětském hřišti.
Moje dítě bezostyšně zvídavě reagovalo otázkami(je jí 5) a postřehy "proč si nechce hrát,leží na zemi, bude špinavej,.. " já jsem byla celkem perplex.
Ta matka mi momojiné vyprávěla, jak je těžká součinnost i s ochotnými lidmi, ptž například společná návštěva zo znamená zdržování a obtěžovaní takzvaně "normálních".
Nevěděla jsem si rady a uvědomila jsem si, jak máme celou slavnou integraci pouze v teoretické rovině.
Obracím se proto na maminky, co se s trochu odlišnými dětmi potkávají, aby sdělily své zkušenosti, případně na maminky takových dětí, co očekávají a co je dobré.Nemám to za senzaci, ta žena bydlí nedaleko a myslím, že si docela rozumíme.
Děkuji.