Libiku, těžko říct, o co ve vašem případě přesně jde.

Já se taky v některých obdobích některým lidem vyhejbala. Hlavně v čase, kdy se syn choval divně, ale ještě jsem neměla nikde na papíře, že to je diagnóza a ne moje ujetá výchova. Nestáli jsme teda u louží, ale třeba běhal ještě ve čtyřech letech po ulici po čtyřech a štěkal. Než bych se s někym dohadovala o tom, že "já bych mu to zakázala" je nesmysl... a že by mi kámoška řekla: hele, jdeme s dětma na výstavu, přidáš se?, to by fakt nikam nevedlo - páč pro naše dítě taková aktivita prostě nebyla - asi stejně jako pro to vaše ty atrakce...?