Libik, vubec jsi se nechovala jako pako, mne je prijemny, kdyz se mne lidi zeptaj, a kdyz se vyptavaj i od detailu, od uplne cizich me to vyslovene potesi. Jsem rada, kdyz rikaj, co jim slina na jazyk prinese, rada o tom mluvim a rada jim to vysvetlim a rada slysim i jejich adekvatni reakce typu "no to musi byt sileny" nebo "ale ona je tak krasna". Je mi to opravdu prijemny, lepsi, nez jen "hmmm".

A dceri rikej presne to, co bys ji rikala, kdyby ten chlapec byl jeji sourozenec, klidne i pred tou matkou. Kdyz najednou zacne kricet a ty pocitis rozpaky, tak bych i bez dcerina dotazu rekla: "on neplace, on jen takhle projevuje radost nebo mozna mu slunicko sviti moc do oci, on to neumi rict, vis, on je jako maly miminko, jako kdyz ses narodila a jeste jsi neumela ani chodit ani mluvit, jenom jsi porad kricela" maly deti na to vetsinou bezprostredne navazou dalsima uprimnejma dotazama a mne jako matce to neni vubec trapny.

Ja sama bych v te situaci uvitala, kdyby ses me zeptala, jestli se nechci pridat tam ci onde, do parku, na vylet, ale s dodatkem, at sama zvazim, jestli to pro nas bude....pak bych ti rekla, "ale joo, my se radi pridame", nebo "radeji ne, to neni nic pro nas".