Měli jsme je a už bych je nechtěla. Byl to šest metrů balkon pět nebo šest posuvných oken, myslím spíš šest. Když se okna posouvala, dělalo to rámus (takové dunění), bylo to slyšet i od sousedů okolo. Hlavně ale to zoufale nešlo umývat. O vyndání nemohlo být ani řeči, tabule byly velké, x milimetrů silné, možná, kdyby to drželi dva mužský, tak by to vyndali. Nikdy jsme po způsobu, jak by to šlo, nepátrali.

Všechna skla najednou nešla odsunout pryč z výhledu, nemohla jsem je na léto dát ke straně a ven z balkonu pověsit po celém zábradlí truhlíky. Vlastně jsem na tom nenašla žádnou výhodu.