S kamarádkou (tehdy nám bylo asi 11) jsme si uklízely takovou kůlnu u nás na dvoře, mělo to i okna, dveře, udělaly jsme si takovou klubovnu, vytíráme podlahu skoro černou vodou z kýble a v tom zvonek - přijel inženýr-vedoucí Jednoty, se kterým měla naše sousedka poměr, ale protože neměla na okně smluvené znamení (květináč), tak se rozhodl, že počká u nás na dvoře do té doby, než se květináč objeví. Máma šla uvařit kafe a aby si sedl, že hned přijde. Inženýr (děděk-aspoň nám tak připadal, ačkoliv mu bylo cca 55 let) nám šel okouknout, jak jsme si tu kůlnu vyštafírovaly, na sobě perfektně padnoucí oblek, perfektní účes, francouzská kolínská - nohou zavadil o kýbl se smradlavou vodou, po kolena zmáčený kalhoty, boty, ponožky - dědek se snažil zachovat dekórum a když dopil kafe, tak ho u branky počůral na rozloučenou náš pes. Nikdy více se u nás neobjevil.