Ze židle mne nezvedají, jen začínám být ironická až nepříjemná. Nedávno si tu stěžoval známý, že žena se chce rozvádět /provalená dlouhodobá nevěra/. No, musel dle mého tónu jasně pochopit, co jsem se snažila říct svou větou "no jo, my dnešní ženský jsme takový děsně netolerantní, nechápavý, chudáčku, viď???".

Tady jsem jasně na straně jeho ženy (ač se známe déle s ním), dělal z ní blbce dost dlouho a veřejně.

Natolik jsem už velká, že asi leccos pochopím i omluvím (včetně vlastního muže, stane-li se), ale jsou meze, ze kterých už je mi nepříjemno.