Pawlo, jak kdy... prvního muže jsem si z velké lásky (ne, nečekali jsme miminko), s tím, že má větší lásku jinde než ke mně, brala zcela dobrovolně a mladá. To nebylo o smůle, to byla vědomá blbost, s pocitem, že se milujeme, to přeci zvládneme.

Naivní jsem dodneška, ale už ne tak.

A opravdu fandím všem zamilovaným, co se berou z velké lásky (my jsme se podruhé brali už zcela z rozumu, protože jsme chtěli dát najevo, že k sobě patříme, i z jiných důvodů) - sezdaní jsme byli momentem, kdy jsme se sestěhovali.