Syn je hyperaktivní a byla jsem ráda za těch cca 6 hodin, kdy se o něj staral někdo jinej a já mohla vydechnout..Cítila jsem se chvíli bez dítěte konečně jako člověk...
A myslím, že nemít tu pauzu(on teda chodil jen třikrát týdně)tak bych snad i pomalu začala nenávidět...
Takhle jsem si odpočinula, občas jsem mohla i pracovat, něco vyřídit a dítě si vyzvedla uklidněná matka,schopná s ním zase nadále chvíli existovat...