Ahoj,my jsme měli pískomily několik roků(v době před dětmi) a už bych je nechtěla,vůbec se mi je nepovedlo ochočit,vlastně oni o to vůbec nestáli,a to jsme doma měli od mého dětství všechno-myši,potkany,křečky,morčata,králíky,jen tyto potvůrky se mi nepovedlo ochočit,takže pro dítě budou tak jedině na pozorování,si myslím. A jsou to mistři útěků,dodnes vzpomínám,jak mi jeden zdrhl(byly tři samičky),já jsem si toho všimla až snad po třech dnech,pořád byly schované,zahrabané v pilinách,až teprve když jsem našla sežrané a prokousané všechno oblečení ve skříni(fakt všechno,brečela jsem zoufalstvím,všechno moje oblečení,celá výbava z nedávné svatby),tak jsem slíbila,že až ho najdu,tak ho přišpendlím ke zdi. Byl velmi dobře schovaný,fakt jsem ho chtěla zabít,ale když jsem ho uviděla,pohublého a s vypoulenýma očkama strachem,tak jsem ho šoupla zpátky k ségrám,ale trnula jsem pak každý den,aby nezdrhli,fakt si dokážou otevřít co jiný hlodavec ne,rozkousat co by jiný nechal na pokoji. Nám se osvědčil plastový box,je lehký,poměrně vysoký,takže je možné dát jim vysokou vrstvu na hrabání,dá se vymýt a vydezinfikovat(akvárko stejné velikosti bych neuzvedla),pokud to jde,tak co největší,jsou to aktivní zvířata.Dodnes když je vidím ve Zverimexu,tak si na tu jednu hnědou potvoru vzpomenu,to byla škoda za spoustu tisíc. Tak přeju,at se vám s nimi líbí.Jo,ještě jsem si vzpomněla,že pískomilové jsou opravdu zvířata skupinová,jakmile dvě umřely,tak ta třetí se doslova utrápila,původně zdravá,ale brzy sešla a umřela.To je tak vše,co mě k těm ohavám napadá