Momentálně nespím a samozřejmě, jak už to v těchto chvílích bývá zvykem, myslím jen na samé problémy a tragické scénáře.
Chtěla jsem se zeptat maminek, které mají více dětí, jestli se rozhodovaly nad tím, kolik jich mít, podle toho, zda by je dokázaly samy uživit, kdyby zůstaly jednou na jejich výchovu samy(ať už z jakýchkoliv důvodů).
Měly byste oporu v rodičích, příbuzných? Je tu mezi vámi některá, která má třeba tři děti(a víc), bydlí s manželem v pronájmu a nemá v podstatě žádný majetek, který by se dal prodat, ani nic zděděného, pro případ nouze?
Ptám se kvůli tomu, že bych jednou moc chtěla třetí miminko, finanční podporu bych ale neměla žádnou, kdybych někdy zůstala sama..jen byt s nedoplacenou hypotékou.

Manžel mě ještě hrozně navíc štve, že si příšerně huntuje zdraví nezdravým životním stylem, šíleně kouří, nestará se o sebe.Pojistit se nedá..vůbec nemyslí na to, co by bylo s jeho dětmi, kdybych na ně zůstala sama. Mám podezření, že mu tato má momentální závislost nesmírně vyhovuje a líbí se mu.
V pracovním procesu taky nejsem žádná ranařka, takže mám oprávněné obavy, jak bych se za své děti mlátila a vydělávala jim na studia a holé živobytí.

Jsem teď na mateřské s novorozeným miminkem, připadám si hrozně bezbranná a po nocích mě napadají takovéto myšlenky

Chci si popovídat s ženami, které mě chápou. Nerada bych se tu pouštěla do nějakých hádek s někým, kdo mně bude tvrdit, že jsem si teda neměla pořizovat děti.