loudo, Tvůj příběh mi hodně připomíná příběh mojí sestry. Akorát spolu chodili před otěhotněním celkem krátce. Pak se vyklubaly paralelní vztahy, hnusné chování v době těhotenství ... Okolo porodu lehce otočil, byl se podívat v porodnici, na matriku šel dobrovolně, načež ovšem začal vyhrožovat, že si najde přítelkyni, která zůstane doma a malou ségře sebere, protože ségra má dluhy za barák a aby se vůbec uživila (tenkrát byl rodičák cca 2500 a nesmělo se k němu vydělávat), tak bude muset místo rodičáku do práce a mimino bude hlídat chůva nebo bude v jeslích. Ale šlo mu hlavně o to, aby nemusel platit alimenty a aby naopak ségra platila jemu. Naštěstí to potom nějak vyšumělo (a taky asi nebyla vhodná přítelkyně, co by chtěla "ukrást" jiné ženské dítě), ale nervy měla ségra strašné. Malá teď chodí do 4. třídy, tatík ji od mimina neviděl ...
A co se týče soudů, když neteř nastupovala do školy, tak ségra žádala o zvýšení výživného (na poměry tatíka bylo dost nízké), vyhlášený advokát přišel k soudu absolutně nepřipravený, naštěstí byla rozumná soudkyně, která posoudila, že člověk s jeho majetkem by měl na své jediné dítě přispívat víc než 2000 měsíčně, dala mu 4500 a ještě doplatit snad 3 roky zpátky. Takže s výsledkem soudu byla ségra spokojená, ale taky říkala, že jestli by ještě měla někdy jít k soudu s nějakou "rodinnou" záležitostí, tak si vezme právničku.
Já jsem byla s ŽM od začátku domluvená, že "kdyby něco", tak to bude čistě moje záležitost. On je na tom bohužel finančně dost bídně (a teď už i zdravotně ), jinak by mi peníze dával i bez zapsání do RL. ŽM mi vždycky byl a pořád je velkou oporou, syn ho zná spíš jako kamaráda, ale mají se rádi. Já na tom byla, co se týče financí a zázemí docela dobře, takže jsem dala přednost dobrým vztahům před podrazy a nervy kvůli nějaké tisícovce. Ale Tvůj případ je úplně o něčem jiném, Ty toho dárečka nešetři, žeň ho k soudu hned teď.