Anavi, nejspíš máš asi děti, které za všech okolností mluví tak, jak si přeješ Odsuzovat rodiče a jejich výchovu na základě jednoho výstupu na veřejnosti je fakt úsměvné. Starší syn běžně říkal, že jsme hnusní, blbí v momentě, kdy pociťoval vztek, zlost, naštvání. Samozřejmě, že jsme se ho snažili usměrňovat, nicméně na druhou stranu děti chápu. Ani my dospělí neumíme v takových chvílích korigovat své emoce, mluvíme sprostě, nadáváme. A po dětech chceme, aby byly lepší, skoro dokonalé. Přijde mi pořád lepší si ten vztek vybít slovně než ručně stručně. A nechápu ty ambice kolemjdoucích, kteří se snaží v takových situacích CIZÍ děti usměrňovat. Co Ti vůbec bylo do toho? Dokážeš pochopit, že druzí o Tvou "pomoc" většinou nestojí?