Nabízí se zde několik možností typicky českých rčení typu "dvakrát měř, jednou řeš", "pozdě bycha honiti..." atp., ale to jste asi slyšet nechtěla:), navíc už se stalo, co se stalo a nejde to nijak zvrátit. Já si osobně myslím, že Vám z očí po dobojované "bitvě" s bývalkou spadly ty růžové brýle okouzlení, vnímáte syrovou realitu celé situace (tak trošku lhář pohádkář, navěky věkův kára za sebou tažená v podobě bývalé manželky a dětí, ty prostě nesmažete...a tak podobně). Co dál...brát si ho skutečně nemusíte:), navíc to, že on se rozvádí ještě neznamená, že si chce vzít Vás, nic ve zlém:) Zvažte, co Vám ten vztah dává a co bere, v jaké jste jinak situaci (s bydlením , financemi atp.), jaký je otec Vašemu dítěti, těch kritérií proč pokračovat ve vztahu nebo ne je moc. Nastiňte sama sobě i tu situaci, jak byste žila pouze sama s dítětem, kde, jak a co s financemi, kolik byste měla vyměřeno na alimentech, zda byste vycházela...těch pro a proti je zase moc. Přemýšlet a zvažovat musíte sama a vyvodit nějaké závěry také sama. Důležité bude opravdu přemýšlet a nedělat už žádná ukvapená rozhodnutí. Snad ještě jen na závěr - jeho minulost včetně dětí ale skutečně nikdy nevymažete, smiřte se s tím...