Tak já se bojím dost. Na svůj druhý porod jsem se těšila i moc bála zároveň, nakonec to skončilo císařem. Netušila jsem moc o co jde, dokud jsem nebyla nucena poslouchat po nocích, když jsem byla hospitalizovaná, řev z porodních sálů.(Bylo léto, okna otevřená) V nemocnici jsem si poležela před porody celkem dlouho a taky už moc nevěřím maminkám s historkami o bezbolestném porodu...Jestli existují, tak to budou asi výjimky. Jinak myslím, že na to po porodu některé prostě zapomenou díky hormonům. Okna z porodních sálů byla otevřená a určitě jsem slyšela alespoň 3-4x denně dost šílený řev trvající někdy půl hodiny, někdy dvě(s přestávkami podle kontrakcí)..takže když mi řekli, že chtějí vyvolávat, bylo mi mdlo(vyvolávané porody jsou obvykle daleko bolestivější než normální). Nakonec jsem si vůbec nepořvala, protože ty čípky na mě jaksi vůbec nezabíraly a po dvou dnech mě fikli..Ale happy jsem z toho taky nebyla, prostě CS moc přirozený není, hlavně na psychiku,...ale mimčo je v pohodě tak se nehodí remcat

Občas myslím na jednu zdravotnici, co se tu v jedné diskuzi ofrňovala nad matkami, co u porodu řvou..,že jsou jako hysterky a že se mají ovládat..Myslela jsem tedy, že řev je u porodu výjimkou...Co jsem si ale vyposlechla souhrnem tak za dva týdny, tak myslím, že výjimkou jsou spíš matky bez zvukových projevů a větších bolestí u porodu.