Hezky napsáno, sojko My máme v rodině trošku podobný případ, jeden můj strýc založil nějakou odbojovou skupinu (či se na založení podílel a patřil k jejímu vedení) proti komunistům a byl jimi zabit. Velice mladý... Následné období bylo pro rodinu složité a nepříjemné...
Nicméně. Já jsem věřící a vím, že vražda je nepřípustná. Ale to se netýká obrany. Člověk má přece obranné instinkty a cítí-li se ohrožen, zaútočí a většinou nemá možnost si v tom stavu uvědomit, jaká obrana by byla vhodná. Tohle je malinko jiné v tom, že se člověk snaží zachránit nejen sebe, ale především celou společnost. A když věří, že je to dobré a správné, je to pak hřích? Nevím... Měli-li čisté svědomí, pak to možná nebude tak hrozný hřích jako v jiných případech... Taky mě napadá: z hlediska vyššího principu mravního...atd. Soudit ale určitě nemůžeme. Ovšem upřímná snaha pomoci lidem je jistě vždy záslužná. Cesty k ní - to už je další věc. Takže myslím, že jistě máte proč být na dědečka hrdí