Jo hroudi, akorát já si to v sobě budu muset nějak srovnat. Jak už jsem psala, moje součást, moje geny moje krev, ale nikdy jsem ho neviděla. Je to hodně vzdáleně podobný tomu jak se můžou cítit adoptovaný děti, který mají pocit určitýho vykořenění, protože neví, neznají. Jediný čeho se můžu chytit bylo to, že byl schopnej, šikovnej, chytrej. To vím s určitostí. To že byl odsouzenej v monstr procesu je fakt. Tu skupinu prý skutečně založili. Ale jestli jenom debatovali u piva a nadávali na to, že toho Gottwalda zabijou, nebo měli skutečnej plán, to fakt nevím. Moje myšlenky běhají po takový rodině- jako nemyslel na rodinu a dělal haura, nebo byl to hrdina a chtěl osud země povznést nad osud svůj a svojí rodiny.

Trochu jako v tom SvěrákoviKoljovi , jak ta matka opěvuje emigrovanýho syna a ten, co zůstal hraje na hřbitovech.