Miskule, já jen říkám ať si každý trhne nohou a tím to nějak končí, ale trovalo to asi tak do té první třídy než jsem to pochopila, že takové lidi nemám řešit, Jinak ohledně toho osvojení, řeknu asi tak není to v žádném případě jednoduché a já nejstarší dceru vyvdala, manžel byl vdovec. Nejhorší to spíš bylo pak jak od rodičů její vlastní mamïnky, pořád si mysleli, že ji ubližuji a pak dcera v době puberty mi občas vmetla, co ji jako mám co radit atd. že nejsem její máma. Nyní je prostě snad v pořádku a to sjem psala, má rodinu.Jen tě chci povzbudit, že to určitě vše jde a záleží na každém jak to zvládne. Takové ty obchodní zcény znám, lezla mi dcera třeba po čtyřech z obchodu, v košíku nezůstala sedět a vylezala a akce typu, že jsem měla jen v ruce peněženku a ji, peněženka najednou nikde nebyla, prostě jsem ji jen odložila, musela jsem se věnovat dceři a měla jsem štěstí na hodné lidi a vždy se našla. To nyní píšu o té nejmladší co má to ADHD, já si ještě zas říkala, jsem taková ta postarší máma a tak možná lidi mají pravdu, že je rozmazlená.