Jeden kamarád mi vykládal dojemnou historku ze školní jídelny. Poté, co několik hodin proseděl nad talířem nějaké nechutné písmenkové polévky, buzerován učitelkou nepřipouštějící diskusi, že tam prostě zůstane, dokud to nesní, pokusil se její tvrdé učitelské srdce zlomit tím, že na kraj talíře z písmenek vysázel "už nemůžu". Představte si, že ji to nedojalo.