Terezo, zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Jasně, že je to neomlouvá, ale.....
Každý zajde až tam, kam mu to ten druhý (v tomto případě tvůj manžel) dovolí. Také jsme měli problémy s ,,půjčováním,, dětí na víkendy. Táhlo se to 10 let a mezitím děti dospěly. Manžel je nechtěl vystavovat soudním tahanicím, takže vlastně jen čekal na jejich plnoletost, aby se samy mohly rozhodnout, zda jít na pár dní k tátovi, či nikoliv.

Roky se naše domácnost řídila libovůlí exmanželky. Nic si člověk nemohl naplánovat. Kolikrát jsem koupila lístky do divadla, cirkusu apod. a na poslední chvíli děti nebyly puštěny. V zimě přišly v teniskách, v létě na dva týdny v jednom tričku. Na hory jim manželka nedovolila vzít si lyže, které jim otec koupil, kola pro jistotu odvezla na chalupu. Lítali jsme pokaždé do obchoďáků a kupovali po xté věci, které jim doma ležely v šuplíku.
Alimenty zřejmě padly na její degustační hody, soudě podle jejích 95 kg živé váhy.


Avet, komu by se měly doklady předkládat? Myslím, že alimenty jdou do rukou matky a ta s nimi nakládá podle svého. Má se člověk ohánět složenkami, účty apod? K čemu by to ve finále bylo?