Dobrý den, zdá se mi, že to může být reakce na vstup do školky a očekávání nového miminka. Kromě toho může i podvědomě vnímat vaši nervozitu, že jí "to nejde". Třeba se jí "nechce z máminy náruče", a tak se vzdává samostatnosti. Zkuste udělat - ale v jiných oblastech - mnohem víc než dosud pro to, aby necítila, že vás ztrácí, a tvařte se, že o nočník vám vůbec nejde. Prostě ho nechte někde na stálém místě, kde o něm bude vědět a bude k němu mít přístup, ale nechte to na ní, jestli ho použije. A nevyvolávejte pocit studu, že už je "velká", že už to uměla apod. Protože jestli je problém ve strachu, že vás ztrácí, tím spíš nebude stát o to "být velká". Přidejte společné hraní po příchodu ze školky, nebo cokoli, prostě chvilky, které budete mít jen vy samy se sebou, jako je třeba i pohádka před spaním jen od vás atd. Aby nezískala dojem, že musí být samostatnější, aby "ulehčila" mamince a de facto "vyklidila" pole malému sourozenci. S podobným postupem mám dobrou zkušenost z doby, kdy bylo synovi 18 měsíců a najednou nechtěl večer chodit spát (separační úzkost). Za pár dní bylo po problému. Nicméně problém nočník nás teprve čeká, zatím ho nechce ani vidět, a obava, že půjde s plínkou do školky, už se mě taky párkrát zmocnila. Eva