Ahoj,
já sice nemám syna, ale mám dvě dcery, mladší totálně nesmělou. Starší hraje už dlouho házenou, jezdí na závody atd. Mladší jí záviděla úspěch, medaile a chtěla také hrát. Trochu mě to překvapilo, protože je strašný introvert a házená je dost drsná kolektivní hra. V osmi letech jsem ji tedy přihlásila a ze dvou prvních tréninků ji vyzvedávala s pláčem - bylo jí třeba líto, že nechytila míč, který jí spoluhráčka hodila...:)) Nechtěla tam chodit, ale trápilo ji to. Nelámala jsem ji a nechala ji, dál jsme chodili na zápasy té starší fandit. A najednou jsem si všimla, že dobře zná pravidla, že si na chalupě hraje s míčem, že chce házet míč...a po roce mě uprosila, že to chce znovu zkusit. Tedy jsem ji opět přihlásila, s trenéry promluvila - a už chodí druhý rok, pyšně nosí obrovskou tašku s dresy, baví ji to a jde jí to. Asi ještě potřebovala ten rok navíc na posílení psychické odolnosti.
Ale hlavně - strašně moc záleží na trenérech!
Jana