Ahoj holky,
sepsala sem něco pro ty, který by se v tom plácaly třeba jako já, a pokud nevíte kudy kam, může tohle být řešení. Mně pomohla policie.

Situace v manželství už pro mě byla neúnosná. Chtěla sem se rozvíst, ale problém byl s bytem, manžel nechtěl odejít. Hrozilo, že bysme spolu sdíleli jeden byt i po rozvodu. Situace docela neřešitelná, plácala sem se v tom strašným způsobem. Měl problémy s alkoholem, já sem byla na nervy. Snažila sem se to řešit, po jednom incidentu, kdy se dobýval dost drsným způsobem do bytu, sem ho poslala na léčení. Nasliboval, ale nenastoupil. Neměla sem na něho žádný páky a on to věděl. Nemohla sem absolutně nic dělat. Smiřovala sem se s tím, že mi zničí život, a já s tím nemůžu dělat vůbec nic. Daleko horší pocit byl, že nedokážu ochránit dcerku. K ní byl sice dycky hodný, ale scény mezi náma dvouma nabíraly na obrátkách a byla jenom otázka času, kdy toho dcera bude svědkem. Ale kupodivu se našlo řešení, tam, kde bych ho vůbec nečekala.
Jeden večer sme se pohádali a vytáhl na mě nůž. Neublížil mi, ale rozbil skleněný dveře v kuchyni. To mi stačilo. Utekla sem ke kamarádce, která zavolala policajty. Nečekala sem od toho nic moc. Říkala sem si, přijedou, zapíšou, odjedou. Jenomže to se teda daly věci do pohybu. Přijeli, naložili mě, jeli sme ke mně dom, tam ho vytáhli z postele, odvedli ho v poutech a pro mě přijela další jednotka, aby mě odvezli na stanici. Byli ochotní, pokud by nebyl doma, chtěli po mně fotku, jeli bysme ho hledat do hospod. Ten večer neměl šanci se někam ztratit. Na parkovišti, kde sme se potkali, kolem mě policajti udělali neprostupnou zeď, aby na mě nemohl. Potom ho odvedli do cely. Na stanici se mnou žena, policajtka, sepsala výpověď. Ujistila mě v tom, že dělám dobře. Protože v tu ranu sem o tom fakt pochybovala. Sepsání protokolu trvalo tři hodiny. Pustili mě kolem půlnoci. Nevěděla sem kde su, kam mám jí, co mám dělat. Absolutní šok. Manžela si tam nechali přes noc. Dva výslechy, kontrola v nemocnici, dvakrát přemisťování do cely. Zkráceně: Nikdo se s ním nesral. Policejní chlapci dělali dobře svoji práci. Šla sem se domů vyspat. Druhej den sem šla na policejní stanici pro protokol. Potřebovala sem ho pro soudní zákaz vstupu do bytu po dobu deseti dní. Policajti mi dali protokol, letáček pro oběti domácího násilí s krizovýma linkama, doporučili mi bezplatnýho psychologa, a ujistili mě, že kdyby kdykoliv cokoliv, sou tam pro mě. Ještě za tepla sem vyřešila všechno právně.
Večer sem se sešla s manželem. Byl absolutně zlomenej. Dala sem mu podepsat papír, že se vzdává nároku na byt. To podepsal. Rozvod sice nepodepsal, protože se mu tam nelíbily jakýsi formulace, ale nechám to přepsat a snad to podepíše. Stěhuje se, už si našel nový byt. Na rozvodu pracuju. Dohodli sme se na výživným a na péči o dcerku. Najednou to všechno jde. Během jedné noci se mi vyřešily problémy, který se vlekly neskutečně dlouho.
Píšu to pro ty, který neví, jak situaci řešit. Nebojte se obrátit na policii. Opravdu, všechni pracovali pro mě, dělali maximum. Mají to zmáknutý, vypracovaný postupy. Nečekala sem to, ale fakt mi pomohli. Druhej den mi ještě volali, jestli chci podat návrh na náhradu těch rozbitých dveří. Prý to budu muset jinak hradit sama, což není fér, říkal policajt :) Pak mi volali ještě jednou a zopakovali mi postup, jak mám jít potvrdit na městskou část přestupek. Skvělá práce. Bude to znít trapně, ale fakt mám pocit, že policie pomáhala a chránila. Nebojte se v krizi vytočit 158.