Ja mam tedy naprosto opacnou zkusenost.

Manzel me napadl pri predavani dcery (v te dobe jsme spolu uz nezili). Zvratil mi hlavu, skrtil me, profackoval a pritom na me sycel, ze me fakt zabije (duvod byl ten, ze mel z meho dobre upraveneho zevnejsku pocit, ze jsem byla na rande). Celou dobu jsem pritom drzela dceru v naruci.

Odesla jsem v soku, protoze ten utok byl strasne necekany, sedla si venku a bulela jak zelva, dcerka taky.

Asi za pul hodiny volal, myslela jsem, ze se chce omluvit, ale jen mi vyhrozoval likvidaci nebo zmrzacenim. Tim mi dosla trpelivost a dojela jsem na oddeleni policie v miste bydliste. Napadeni nebylo prvni, ale poprve po rozchodu a poprve na verejnosti, cili se svedkama (ti mi ovsem pozdeji rekli, ze nechteji mit zadne problemy a nic mi nedosvedci).Na policii me prijali velice nevlidne, nejdriv s tim, ze tady s tim nemaji nic spolecneho a ze se mam priste obracet na policii v miste uskutecneni udalosti. Pan ze me ocividne otraveny a znuzeny. Kdyz si me vyslechl, suse se zeptal: Takze Vam nevznikla zadna skoda na zdravi ani na majetku... "Nevznikla", na to ja a pripadala jsem si jako trapna hysterka.
Upozornil me, ze tim, ze podam oznameni dotycneho jen vyprovokuju, pry uz tady par takovych pripadu mely a ony zeny pak trpce litovaly, protoze skoncily s rozbitym oblicejem apod.
Takze jsem odesla jak spraskany pes, bez zapisu a s pocitem, ze pokud me agresor neprizabije, tak nemam pravo si stezovat.