My šátkujeme docela dost, malá šátek miluje.. reakce velmi pozitivní:), jen jedenkrát Paní prodavačka let sedmdesáti: "To ji máte v tom šátku takovou zmáčknutou, to se ani nemůže pohodlně rozvalit jako v kočárku nebo postýlce! (Paní měla u sebe v krámě vnučku či pravnučku asi tříletou, která se cpala brambůrkama, Viktorka v postýlce nikdy neležela, postýlka = nuda, to samé kočárek, navíc je tam špatný výhled) nicméně to já nekomentuji..

Vím, že všichni mysleli dobře, ale asi takto:
V porodnici sestřičky: "Miminka dávejte na zádička (prevence proti syndromu náhlého úmrtí) nebo na bok (prevence proti refluxu, aby se nedusilo, kdyby blinkalo)
Doktor: "Vůbec je (sestřičky) neposlouchejte dávejte ji na zádička.
Sousedka z kraje ulice (zaslechla mě, jak mluvím na Viktorku křičící v kočárku hladem - uklidňovala jsem ji slova "už to bude, spěcháme, za chvilku jsme doma"): "Ale to nemůžete.. takhle ji rozmazlovat, ať si na to nezvykne!"
Spoustu lidí kolem: "To nemůžete ji pokaždé chovat, když pláče, to ji rozmazlíte, ať si zvyká, ať si roztáhne plíce!"
Moje mamka: "A nenechávejte ji plakat, to nesmíte, ona Vás potřebuje!" (poté, co jsem Viktorku nosila opakovaně několik nocí do 3 ráno.. nicméně v tomto s mou mamkou souhlasím)
"Kam dáte kočky?"
"To jí musíte odmalička nastavit pevný režim"
Pediatr: "Když jsou teď ty horka nad 30, tak jí nedávejte široké balení, to bude pořád opruzená"
Ortoped (poté, co jsem ho informovala o doporučení pediatra nedávat v horku široké balení)": "A to budete poslouchat pediatra nebo ortopeda!!? Já jasně řekl dvě" (co na to chceš říct?)
Nedávno jsem narazila v ordinaci na dvě mamky, který se dohadovaly, jestli pořídit první boty kotníčkové nebo pod kotníky.. Nevím, jak dopadlo, vím, že někteří doktoři doporučují kotníkáče, aby byl pevný kotník, aby se lépe chodilo, jiní pod kotníky, aby se kotník trénoval..
Zjistila jsem, že role matky mě postavila před nekonečnou řadu rozhodování vybrat z nepřeberných možností, co je pro mé dítě to nejlepší.. Je mi jasné, že v tom nejsem sama:), toto asi řeší spousta matek, jsem vlastně vděčná za dobu a místo, kde žijeme.. že je tolik "cest", jak dítě vychovat.. Názory vyslechnu, ale matka mého dítěte jsem já.. samozřejmě řešíme doma s tatíčkem:).. Teď právě naučničky - a) propíchnou, b) nastřelit, c) nedávat vůbec..