U nás se s jakýmkoli nošením nesrovnaly tchýně a pratchýně. Dítě má ležet v kočáře nebo postýlce, nechovat se atd. Nošením ho podle nich trápíme, protože by určitě mnohem radši čučelo z postýlky na strop. Takže vždycky když spokojeně spal v manduce nebo v šátku, tak pořád trousily poznámky o chudáčních, trápení atd. Ale to je se vším.
Ale jinak reakce všude pozitivní. Babičky třeba zezačátku nedůvěřivé, ale pak se jim připomene "chůvka" a jsou doma... "no jo, za nás se taky děcka furt nosily" a nadále to berou jako běžnou věc. Na dědině u rodičů mi babky říkaly "indiánka", už je tu indiánek víc, i indiána jsem potkala.
Jinak vesměs každý oceňuje praktickou stránku nošení (volné ruce, spící dítko, pohyblivost a akceschopnost matky) a taky dělají dost poznámky ve smyslu "no ty malej, ty se máš u mámy nejlíp, taky bych se chtěl takhle nosit".
Za sebe tedy říkám, že reakce okolí v pohodě.