akynali,
to je všechno věc priorit... nemám pocit, že se o chlapa s někým "dělím". Mne to ani nenapadlo. I v té nemocnici jsem za ním kdysi byla, na návštěvy spolu jezdíme normálně, nevím co myslíš těmi "rodinnými", ale zná se jak s mojí matkou tak se sestrou, s jeho rodinou sice na kafíčko nechodím, ale taky je znám a potkávám, pochybuju, že by to někdo z nich ještě nevěděl. Mne navíc na rodinnou pospolitost nějak neužije, takže to, že s ním nejedu k jeho strejdovi na zabijačku je mi úplně fuk, to bych nejspíš nejela, ani kdyby to byl můj manžel.
Jo, může mi být líto, že jsme spolu neměli šanci prožít spoustu věcí, jenže to je bohužel daný věkem, holt nejsme vrstevníci. Ale to je asi tak všechno.