Promluv si s ní (v klidu a bez vyčítání), kup jí humornou knížku, která vypráví o něčem podobném... Hormony jsou svinstvo a strach o dítě taky, každý to zvládá jinak. Já ze začátku musela udělat čelem vzad, když manžel dceru přenášel nebo koupal. Jazyk jsem měla překousnutý a mozek zadřený od toho, jak nějak nenápadně poskytovat rady, aby dcera přežila a on se realizoval. Ale teď jsem šťastná, že jsem to udělala, protože jsme prostě oba byli po celou dobu schopni se o dceru rovnocenně postarat (s výjimkou kojení). Zkus jí implantovat, že k čím více věcem toho chlapa pustí, tím víc se jí v budoucnu uleví.