Já byla jako dítě příšernej bordeláš. Rodiče ze mě šíleli.. A fakt to nějak přešlo samo a já dozrála do touhy po uklizenu (řekla bych, že se mi to přihodilo na koleji?). Nedávno se ségra hodně divila, když jí můj muž vyprávěl, jak si rovnám ponožky v zásuvce podle barvy. Tolerovala bych provozní nepořádek, nicméně jednou za čas bych trvala na uklizenu pořádném, aby věděly, jak to vlastně vypadá a co všechno se dělá...