No, tak myslím, že do stádia, kdy někdo vyžaduje pořádek, dospěje nakonec většina. Jen to vyžadují po jiných
Já pořádek miluju, uklízení nesnáším. Co teď s tím. Děti si uklízejí svůj pokoj, ale extra tvrdá na ně nejsem.
Já byla přesně ten člověk, který celoživotně nucen doma do úklidu, žil roky v děsném bordelu, od chvíle, kdy jsem se odstěhovala. Návyk nenávyk, konečně klid, nikdo neprudil.
Dodnes neumím udržet provozní pořádek, uklízím nárazově, pár dní se tu brodíme v poházených věcech, pak na to vlítnu a nezastavím se, dokud není vše na svém místě, vytřeno, vyluxováno.
Nedělám z toho nějakou vědu.
Takže děti uklízet musejí, ale jen svůj pokoj, a to ne proto, že bych je pak trestala, ale sami vidí, že nemůžou nic najít, když se to povaluje kdovíkde.