Nikdy.

Byla jsem čtivé dítě a vzadu ve skříni pod náhradními ručníky jsem našla dvě vhodné knihy. V jedné byli zakuklení figuranti v různých polohách.
Později se objevila na nápadném místě v rodinné knihovně knížka Děvčátko na slovíčko.

O základních věcech jsem měla jasno ve třetí třídě. Nad čím jsem váhala, tak to byly svobodné matky. S kamarádkou jsme našly vysvětlení, že se dost možná dá otěhotnět i po prášku z lékárny. Mne to tedy moc neuspokojilo, hlavně z hlediska historie..
Časem se obzory rozšiřovaly, hlavně díky jedné spolužačce, se kterou maminka otevřeně mluvila. Takže jsme po ní posílaly různé dotazy.
Třeba výraz "šprcka" - to jsme v žádné odborné literatuže nenašly.