U nás to bylo tak nějak běžné, takže ani nepamatuju, že by se to kdy nějak přesně řešilo. Život prostě plynul a já když se začala ptát, co to leží na WC za divné papírky, tak mi bylo řečeno, že jsou to vložky... a tak nějak postupěn jsem z řečí pochopila. Navíc postupně, jak jsem dospívala mi nějak docvakávaly do sebe informace, které jsem útržkovitě pochytila od mých rodičů, protože před námi opravdu mluvili tak nějak přirozeně...
Knížku "Když dívka dospívá" a "Děvčátka na slovíčko" jsme doma měly taky, takže jsem si načetla, co bylo potřeba