Valkýro, u mých řidičských začátků to bylo o tom, že můj otec byl příšerný cholerik a rodinná škodovka pro něj představovala neskutečný majetek. Vyloženě trpěl při jakémkoli podivném zvuku, .. za škrábnuté zrcátko jsem byla málem vyděděna a zavržena.
Proto by má matka nikdy za volant nesedla a můj bratr měl fobii asi do třiceti.

I proto jsem kladla velký důraz na to, jak syna při řízení vedu. Nezvyšovala jsem hlas (tedy jednou, když se evidentně nemohl vejít do vjezdu obchodního centra), své rady jsem udílela promyšleně a smysluplně.

Na to konto moje matka předesílala, co všechno syna čeká, pokud se dopracuji k metodám mého otce, jak na něj budu řvát atd. V podstatě ho chránila předem (zbytečně). Ještě mi doporučila, ať si nechám přeměřit tlak, neboť lidé s vysokým tlakem jsou náchylní ke zkratovitému jednání (taky prevence).
Syna to vyloženě bavilo a užíval si to, protože dosud se k němu má matka stavěla .. jak píše Monty - samá kritika. Holt rodiče neschopní pořádné přísné výchovy, babička to musí napravit (přísností a shazováním).