Pískomily jsme měli, měli by být aspoň 2, jsou to společenská zvířátka, pokud by byl jeden, hrozí poruchy chování,potřebují k sobě druha. Je s nini legrace, žijí průběžně ve dne i v noci, stžřídají se období klidu i aktivity (pokud s nimi spíte v jedné místnosti, tak je potřeba jim na noc vyndat hlodání, aby vás nebudili ohryzáváním dřeva, jinak jsou v pohodě). My měli 2, ochočii jsme je a pouštěli ven do vyhrazeného prostoru, ale jen po jednom.Jsou hrozně hbití a mrštní, hrozí nebezpečí, že by na ně mohl člověk šlápnout, chce to opatrnost - dceři se to jednou stalo, pískomilka naštěstí přežila, pak už si holka dávala pozor. Taky je potřeba zvážit, kam je pouštíte, aby se nepustili do nábytku, jsou to přece jen hlodavci. Ale fakt byli ochočení, Nechali se hladit, když jsme seděli na posteli, tak nám po noze vylezli až nahoru anebo si vyskočili (cca 35 cm vysoko hravě zvládnou), na terárku musejí mít kryt, aby nevyskočili ven. Pokdu byste je chtlěi kouůpit, doporučuju brožurku s názvem Pískomilové, jsou tam cenné opravdu praktické rady. U všech hlodavců, pokud byste kupovali aspoň 2, si ohlídejte,aby to nebyl pár, pokud byste nechtěli mladé /ono se to uz malýchmoc nepozná, tak je prohlížejte/. My mě+li původně ě bratrym, ale byl to páreček, takže kluk pak musel na kastraci, protože na mláďata jsme neměli prostor a ani jsme je nechtěli dávat do zverimexu, tams nimi krmili hady...Pískomilové musejímít pořád nějaké hlodání (větvičky, dřeva z bedýnek od zeleniny, ruličky od toal.papíru), jinak by jim přerostly zuby a uhynuli by. Je to i jejich největší zábava. Jo - taky nijak nepáchnou, to je jejich velká výhoda. jak jsou polopuštní zvířátka, tak si vystačí jen s ovocem nemusejí vodu a jejich trus je suchý a nepáchnoucí.