Na učí v mateřské je třeba asertivita. Nenechat se navést do nějakých pocitů. Naše malá chodí do školky i ze školky se mnou. Jako otec mám výhodu, že si tyhle mateřské pocity nepřipouštím. Takže když mi paní učitelka v 16:20 sdělí, že Fáňa je ve školce poslední a jí, že se tatínek asi zapomněl v práci, tak ji s úsměvem na rtech odpovím, že nezapomněl, ale Fanynku to ve školce baví (a ono ji to tam fakt baví a pokud si pro ní příjdu po spaní tak nechce odejít) a rozhodl se, že bude chodit později, že pracovní dobu mají psanou do 17:15 a sama se tam tu hodinu do zavíračky musí asi strašně nudit.
Prostě pani učitelky ve státních školkách jsou z mého pohledu až neskutečné. Na třídních schůzkách jsem se dozvěděl, že si paní učitelka doděla Vysokou, když teď ze zákona musí být a že tudíž už je kompletně vzdělaná a výchově dětí ví všechno. (Opravdu to nebyla ironie) Taky jsem se dozvěděl, že vypracovaly ŠVP a že je k dispozici k nahlédnutí na řiditelně jejich kmenové školy, ale že ony ho číst nepotřebují, že mají léta praxe. Fakt zábavné představení, jediné co ho kazilo, pomyšlení že jsme se odvážili jim svěřit dceru. aštěstí dceru, protože jak jsme se dozvěděli, tak holčičky problém nejsou, ale maminky chlapečků by se měli snažit, aby alespoň něco uměli a nebyli tak strašně zaostalí. Kluka asi budeme muset umístit jinam.
Rozdíl proti několika soukromým školkám, hlavně v ochotě a vstřícnosti při komunikaci je až neuvěřitelný. Jen naivně doufám, že není i v přístupu k dětem. Naštěstí naše tříleťačka je schopná si své místo v dětském kolektivu vybojovat a prosadit a je zatím opravdu mezi dětmi spokojená. Mít jiné dítě, tak je to vážně nepříjemné.