U nás si dcera bere cokoliv chce. Sladké i ostatní. Ze sladkého sežere všechno, co jí chutná, ale naštěstí toho spoustu nejí. A z toho pak tvoříme domácí zásoby. Nejí čokoládové tyčnky, které lepí na zuby, takže manžel vždycky krmě sladkého pro dítě koupí ještě desetkrát Snickers. Víme, že to ve spíži pár týdnů něbo měsíců pobude, dokud to nesníme sami.

Pokud ale potřebuji něco zachovat, tak jí to řeknu. Mám tu třeba památeční čokoládky z naší svatby. Ty se prostě nejí a ona to respektuje.

Já doma jako malá nesměla nic, a tak jsem stejně tajně ujídala a potom jsem zatloukala, že jsem to nesnědla. A když jsem někde přišla k pěnězům, tak jsem si koupila třeba pět čokolád, všechny je hned snědla a bylo mi špatně. Ono totiž zakázané ovoce nejlíp chutná. Tím, že si dcera může brát co chce, tak se chová celkem rozumně. Vezme si třeba dva bombony a zvytek pytlíku uklidí na zítra. Myslím, že je to tak správně.