Ahoj, mě je taky 21 a mám už 2roky vztah se ženatým mužem, taky jsem se v jeho životě objevila nečekaně, ale je se mnou šťastný a nechce o mě přijít a ty telefonáty taky znám, ale on na ně kašle....Ona začala to, že do toho vzala i syna a dělá mu u syna zle...Nehodlám se ho nikdy vzdát...Abych Ti pravdu řekla, tak mě to stálo hodně i u mě doma, co se týče rodičů, ale ty už to berou v pohodě,ale vím, že o mě mají strach, že budu nešťastná, ale já, ani po2 letech nejsem, jsem furt šťastná...Jestli ho miluješ jako já toho mého, tak nekoukej okolo a neopouštěj ho, protože on tě taky miluje, vím, budeš slýchat od lidí taková slova jako, že jsi kurva a mrcha, že jsi zničila rodinu a tak, ale to si nesmíš brát, jinak by jsi se zbláznila...Já vycházím i s jeho kamarády, sranda je a zažily jsme spolu toho hodně a to jsme o 18 let a klape to, příští rok plánujeme miminko a já jsem za to ráda, protože mi tím dokazuje hodně věcí....Byla jsem na potratu v 19, protože jsem ještě byla na škole a nezvládala bych to, on měl taky nějaké potíže...Ale teď vím, že budeme šťastný...Hodně úsilí to stojí...Chce to silné nervy a pochopení pro toho druhého....

Myslím si, že budete šťastný, když tady budete jeden pro druhého...Já bych za toho mého i dýchala...Už párkrát jsem měla potyčky s jinýma holkama, protože to nechtěli pochopit a myslely si, že ho dostanou, tak jsem to musela vyřešit a on se k tomu staví úplně stejně, když po mě kluci jdou...

Někteří lidé toto nepochopí, že může být vztah i takto..Musíš na to mít odvahu a pak si to už jen užívat....

Když se mě na něco budeš chtít ještě na něco zeptat, tak se zeptej odpovím a ráda... Gábi