po zkušenosti s prvním, kde nám to dost ujíždělo a zpětně viděno, měl chlapec dost cochcárnu a je s tím teď problém, jsme u malé o hodně důslednější (od mala, od doby, co se začala plazit, cca 6 měsíců - má hranice dost jasně vymezené).
Ale - když je dítě unavené, nevychovávám ale soustředím se na co nejrychlejší uspokojení potřeb a uložení. V tuto chvíli už ale nediskutujeme o tom, co kdo chce a bude a může dělat, v tuto chvíli rozhoduje zcela autoritativně rodič. Pokud je dítě unavené a hladové, není čas na diskuse a debaty o pravidlech, je potřeba ho dostat zase do přijatelného stavu, byť to znamená, že se třeba nají před televizí u pohádky (u nás jinak nepřípustné - jí se u stolu, kdo nechce sedět u stolu, nejí).
Díky důslednosti ubylo případů vztekání, nejsou nutné tělesné tresty (u kluka jsme ho z bezradnosti často plácli, výsledek byl, že pak plácal i on nás i děti venku - vzal to jako model normálního chování).