bravad nesouhlasím, moje děti rok a třičtvrtě a tři a půl si hrajou celé hodiny. Starší určitě a mladší si hodinu taky vydrží hrát. Neperou se, hrajou si i chvilku spolu, potom každý sám. Je to fakt o dítěti, o jeho fantazii o jehho ochotě být sám.

Nejvíc se naučily, když jsem měla v létě angínu, po ní hned virozu a čtrnáct dní jsem na ně "kašlala"

Hodně jsem dětem ukazovala jak si mají hrát, stavěla jsem jim část zámků a dcera si dostavěla, synkovi jsem postavila koleje a dala mu materiál na nakládání. Hrála jsem před nimi i fantazijní hry. Obecně si s nimi tak hodinu denně poctivě hraju (ale já si to můžu dovolit, jsem na RD že jo) a zbytek si musejí hrát samy. Dceři jsem třeba slíbila, že když nakreslí pěknej obrázek, dostane nálepky na dotvoření (velká motivace apod.).

Nevím, jaké máte doma hračky, možná se třeba zaměřit na to, aby si děti dovedly postavit svůj vlastní svět, aby měly i hodně panáčků.

Ale teď už vařím z vody, je mi jasný, že je každý dítě jinačí, některé lze jen těžko naučit hrát si samostatně, jenom se snažím nesouhlasit s tím, že to je věkem, protože i malé děti si můžou pěkně hrát a spolu a nervat se.